Když se podíváme na to, jak dnes žijeme, jenom těžko bychom poznali, že tu kdysi panovala hodně drastická omezení související s pandemií koronaviru. Jestli se dá dnes někde zpozorovat něco, co tu před koronavirem nebylo, pak je to podle mne jenom skutečnost, že lidé nosí při návštěvách ordinací lékařů a tu a tam i někde jinde roušky nebo respirátory, pokud trpí respiračními onemocněními. Ale jinak se zdá být všechno takové, jaké to tu bylo kdysi, v dobách, kdy jsme ještě neměli ani potuchy, že něco jako koronavirus existuje.

Vypadá to tedy, jako bychom za sebou neměli dlouhou dobu hodně citelných omezení a četných příkazů a zákazů. Už si nepamatujeme nebo si aspoň nechceme vzpomínat na to, jak jsme se dusili v respirátorech, jak jsme se máčeli v dezinfekci, co chvíli se testovali a i v těch nejnevhodnějších okamžicích končili v karanténě. Už nám ani nepřijde na mysl, že to není zase až tak dávno, kdy se zavíraly restaurace a obchody, kdy se nakupovalo v minimálním počtu zákazníků, byly tu zákazy cestování, a to nejen do ciziny, ale třeba i jen do sousedního okresu, zavřely se hotely, školy i leckterá pracoviště…

Prostě jsme v mnoha případech úplně nebo aspoň významně potlačili vzpomínky na neradostnou dobu pandemie. Nechce se nám na to vzpomínat, nikdo nás ke vzpomínání ani nenutí, a tak to vypadá, jako by tu koronavirus ani nikdy nebyl. Ale on tu byl. A nejen byl, ale také stále je. Ano, koronavirus je tu mezi námi. Jenom jeho současná forma nepředstavuje pro nás lidi takové nebezpečí jako ta panující za pandemie. A tak si z něj už dnes neděláme těžkou hlavu.

Ale i když se dnes nepovažuje koronavirus za hrozbu, neměli bychom ho ignorovat. A pokud se necítíme valně a máme podezření, že jsme se jím nakazili, měli bychom vsadit na Flowflex. Otestovat se a v případě pozitivity co nejvíce bránit jeho šíření. Protože i když dnes není koronavirus nebezpečný, není ani příjemný.