Elasko

Jestli žijete s partnerem, o kterém nejste přesvědčená, že je to ten pravý, pravděpodobně cítíte, že nemá cenu ho udržovat. Zamyslete se nad tím, jestli vám tento vztah více nebere, než přináší.

A když víte, že to nemá cenu řekněte si několik důvodů, proč z takového vztahu ven:
1.     Štěstí– na prvním místě, by mělo být šťastné soužití obou partnerů. Pokud nejste ve vztahu šťastná, netrapte se zbytečně další a další dny a nečekejte na to, kdy se to změní.
2.     Čas– čím déle setrváte v takovém vztahu, tím více času vám v životě proteče mezi prsty. Nemá cenu ztrácet čas s někým, kdo pro vás v životě není jasnou volbou.
3.     Budoucnost– časem se může stát, že spolu budete plánovat budoucnost, ale pokud se na společné bydlení a manželství právě s ním necítíte, není to dobré znamení.
4.     Děti– když ještě nemáte spolu děti, máte více možností popřemýšlet o tom, jak ze vztahu ven. Nedovolte, aby to došlo do stádia, kdy budete řešit střídavou péči.
5.     Věk– žádný věk není dost starý na vztah, ovšem pokud žijete s někým, kdo k vám prostě nepatří potrvá delší dobu, než si začnete hledat a najdete toho pravého. Nemarněte svoje nejlepší léta!
6.     Deprese– stres a nespokojenost ve vašem dosavadním vztahu vám může přinést do života velké psychické rozpoložení. Trápit se nemusíte, jen to musíte pochopit zavčasu.
7.     Vzpomínky– celý život sebou nese množství vzpomínek na to, co jste v něm prožili. Nechcete přece vzpomínat na několik let vašeho života jako na ty nejhorší, které neměli vůbec žádný smysl.

8.     Někde čeká někdo lepší– pokud máte vztah, ve kterém je všechno špatně, nezoufejte, že tomu tak musí být navždy. Někde tam venku čeká někdo lepší a třeba i ten pravý, který vám dá vše, co do vztahu patří!
Ukončit jakýkoliv vztah je náročný skutek, který vyžaduje spoustu odvahy a přemýšlení. Mít partnera, který není pro vás je ovšem zbytečnou ztrátou vašeho času, který může s tím pravým nabrat zcela jiných rozměrů.

Bydlení v bytové jednotce Nebývá jednoduchou záležitostí. Kromě starostí spojených se sousedy a jejich věčnými otravnými návrhy či stížnostmi se obyvatelé paneláků či bytovek často potýkají také s další zapeklitou otázkou – Kam uschovat veškerý majetek, který je nám líto vyhodit nebo darovat druhým?
 
I dva jednička může být palácem
Samozřejmě co do podlahové výměny asi těžko, ovšem pocitově můžete dosáhnout stavu, kdy se Vám ve Vašem malém bytečku, který obýváte i s dítětem, bude zdát, že můžete volně dýchat a rozletět se jako pták. Postačí pouze několik šikovných vychytávek a kreativní přístup k řešení problému.
 
Vestavěné úložné prostory
Číslem jedna v boji proti nedostatku prostoru v bytech jsou samozřejmě vestavěné skříně, špajzy, úložny či spotřebiče. Díky postupu vestavování sice ve skutečnosti o kus obyvatelné plochy přicházíte – protože kam asi budou tyto vestavby nainstalovány, že? – ovšem úložné prostory, které Vám díky tomu mohou v bytě vzniknout pak vynahradí tuto ztrátu několikanásobně, jelikož do nich budete moci umístit všechny své cennosti i věci, které uložíte do krabice s nápisem „krámy z dětství“.
 
Menší vychytávky
Pokud bohužel vestavba u Vás nepřichází v úvahu (nebo pokud již podobné prostory máte, ovšem stále nevytváří dostačující kapacity), můžete zkusit následující řešení úspory místa v bytě:
·         Závěsné háčky – kvalitní závěsné háčky můžete umístit kupříkladu na dveře od koupelny, kde poslouží jako věšáky na kabáty, bundy, nebo župany.
·         Pořadače – tyto je možné pořídit například na skladování CD, DVD, drobností pro domácí práce, nebo kousků puzzle, které nemáte to srdce vyhodit.
·         Knihovní regály – pojmou nikoli pouze knihy, ale mohou zároveň sloužit jako otevřená šatní skříň s policemi; v případě volby kovové konstrukce se navíc jedná o vysoce nosnou konstrukci, v níž můžete vystavit, co se Vám zlíbí bez obav z jejího poškození.
·         Krabice a krabičky – protože zakopávat o drobnosti je ten nejhorší zlozvyk, naučte se mít doma vždy několik „plonkových“ krabiček, které se budou svým vzhledem designově hodit k nábytku a vybavení pokojů a zároveň poslouží jako sběrná místa pro nejrůznější drobné předměty.

Vědci se shodnou na tom, že k zastavení globálního oteplování nebude stačit snižovat emise skleníkových plynů. Francouzská dohoda je sice velmi chvályhodný počin, ale co si budeme povídat, jít s párátkem proti tankové brigádě by mnělo větší šance na úspěch než zvrácení klimatických změn pouhým omezením vypouštěných emisí.

Nedaleko Curychu od druhého kvartálu 2017 probíhá ekologickým experiment. Během pokusu společnost Climeworks obřími větráky a filtry nasávají oxid uhličitý obsažený ve vzduchu. Celý projekt se pohybuje v částce přesahující půl miliardy korun. A jedná se o první světovou komerční továrnu na zachycování CO2.
Přefiltrování jedné tuny oxidu uhličitého stojí něco málo přes třináct tisíc korun. Ročně má továrna produkci „extrahovaného“ oxidu uhličitého okolo 900 tun. Což podle výpočtu odpovídá produkci emisím 45 Američanů nebo 200 aut. Ale rozhodně se oplatí do obdobných technologií investovat a tento technický pokrok dále rozvíjet.

Ne jen ve vědeckých kruzích je totiž již dnes známo, že k naplnění pařížské dohody nemůže dojít jen pouhým snižováním vyprodukovaných emisí.
Navíc když z dohody důležité pro stávající celosvětové ekosystémy odstoupila Amerika je naplnění dohody víc než nereálné. Závazek pro členy dohody je dělat Vše proto, aby došlo k udržení maximálního nárůstu průměrné globální teploty pod dva stupně. Pokud možno nepřesáhnout průměrných jeden a půl stupně od období před průmyslovou revolucí.

Umělé mraky a práškovací balóny
Filtrování CO2 není ojedinělou metodou v oblasti klimatického inženýrství. Vědci z Hrvardu v loni zpustili projekt na zastínění slunce, čímž hodlají ochlazovat planetu. Na základě soukromého financování na tento projekt vědečtí pracovníci vybrali přes 165 miliónu korun.
Slyšet v této problematice jsou i kritici, kteří upozorňují na možnost narušení monzunových srážek. Ale také jsou jisté obavy, že hledání alternativ pro zvrácení problému technickou cestou odvede pozornost od snahy snižovat emise skleníkových plynů omezováním jejich produkce.

Mobilní technologie nás obklopují na každém kroku. V dnešní době má skoro každý možnost vlastnit smartphone, notebook nebo tablet. V některý případech dokonce všechny tyto věci. Ale je skutečně nutné mít tyto věci neustále u sebe? V Japonsku je 90 % telefonů voděodolných, protože si je lidé berou i do sprchy nebo třeba do vany. A to přesto, že není zrovna zdravé mít je stále u sebe, jejich záření totiž mohou způsobovat například nespavost a bolest hlavy.

Jak to všechno začalo

První mobilní telefon se objevil na přelomu 60. a 70. let a stála z a ním společnost Motorola. Přestože byl úplně jiný, než jak je známe dnes a dostupný kvůli ceně jen pro bohaté, nápad na telefon, který můžete mít neustále u sebe uchytil.
Naproti tomu první přenosný počítač přišel na scénu až v 80. letech. Jeden z prvních sestrojil přenosný počítač Brit William Moggridge pro Grid System Corporation.
Tablet je jistý mezistupeň mezi mobilem a notebookem. V současnosti z této trojice nejméně používaný. Předchůdce tabletu byl Dynabook z roku 1988, ale první uživatelsky použitelný byl až iPad od firmy Apple z roku 2010.

Výhody a nevýhody

Hlavním důvodem, proč se mobilní telefony, ze kterých se staly smartphony tolik uchytily je bezpochyby internet. Být neustále online a ve spojení s přáteli, známými a rodinou je přece skvělé, ne? A díky smartphonům a jejich malým rozměrům je to snazší než kdy dřív. Na výběr je z mnoha značek a několika operačních systémů, takže si vybere skutečně každý. Navíc jejich ovládání je velice jednoduché a zvládne to i malé dítě.

Ovšem vše má i svou temnou stránku. Komunikace přes smartphony, notebooky a různé sociální sítě je sice skvělá, ale lidé jako by se občas zapomněli bavit ve skutečnosti. Dále jsou tu již zmiňované záření, které mohou způsobit menší zdravotní komplikace a také závislost. Někteří lidé dokonce trpí pocitem, že jim vibruje telefon, i když jim nikdo nevolá, to vyvolává následnou úzkost. Stává se to spoustě lidem a nazývá se to ringxiety.

 
Dnes jsou tyto technologie dostupné všude a je jen na nás, jestli se s nimi naučíme žít a ovládat je nebo jestli ony začnou ovládat nás.

Nemusíte v něm jen sedět – sedací vak, to je jen název výrobku, který se na veřejnosti ujal již před mnoha lety, ovšem to neznamená, že je určen výhradně pro sezení. Dá se na něm i pohodlně ležet, nebo zaujmout polohu polosedě, s knihou v ruce, s notebookem na klíně, s hrnkem kávy či čaje, dokonce i s talířem pod bradou, pokud preferujete tento způsob konzumace pokrmů či zákusků.

Podstatné ovšem je, že jde o nesmírně pohodlný způsob, kterého stěží docílíte jiným způsobem. Proč tomu tak je, na tu to otázku existuje docela jednoduchá odpověď.

Molitan versus výplně vaků – klasické sedací soupravy či křesla se vyrábí zavedeným výrobním způsobem již desítky let, v principu se jedná stále o jedno a totéž – uvnitř zpravidla naleznete různé varianty polyuretanu – částečně prodyšného plastu, jehož jednu z podob známe pod obchodním názvem „molitan“. Polyuretan je pak zabalen do eko-kůže, koženky, pravé kůže, manchesteru atd. v podobě sedáků a opěradel, která zaujímají vůči poloze lidského těla určitý úhel, nejčastěji 110 stupňů. Při posazení na „molitan“ dojde k jeho stlačení, přičemž při deformaci se díky vysoké tuhosti přizpůsobí tvaru těla jen tam, kde dojde k vyššímu tlaku. Okolní tkáně se však musí přizpůsobit molitanu, nikoli molitan tkáním.

U sedacích vaků je to jiné, tam tvoří vnitřní výplně (nejčastěji) polystyrenové kuličky (materiál EPS). Kuličky mají shodný průměr a tuhost a jejich kulový povrch umožňuje jejich vzájemné odvalování a tím pádem snadné přizpůsobení výplně tvaru těla – mnohem lépe, než u molitanu. To je také důvodem, proč právě sedací vak doporučují lékaři a terapeutičtí pracovníci každému, kdo má zájem dobře si odpočinout a poskytnout důkladnou relaxaci (uvolnění) v průběhu dne namáhaným svalům. Ulevuje od bolestí v bederní oblasti, u krční páteře, namoženým vazům, kloubům, zádovým i břišním svalům.

Kniha je dárek, který snad potěší každého. A to dotyčný nemusí být ani vášnivý čtenář. Na trhu seženeme knihy poučné, zábavné, ale i ryze obrázkové s minimem textu pro ty, co si pouze rádi prohlížejí.

Jakákoliv věková kategorie
Od dětí nejútlejšího věku, kterým lze sehnat knížky obrázkové, leporela nebo dokonce odolné proti zničení či do vody, můžeme knihou udělat radost.
Starší děti pak potěší pohádky, kouzelné a mystické příběhy nebo knihy o zvířatech.
Dospívající rádi čtou knihy s příběhy o svých vrstevnících, o dobrodružstvích nebo se už začínají zajímat o sci-fi.
U dospělých čtenářů často víme, v čem si libují. Pokud chceme koupit knihu někomu, kdo vyloženě nečte, můžeme zabrousit do životopisných publikací, cestopisů nebo podobných žánrů dle koníčků. Existuje nesčetné množství kuchařek, knih pro kutily a zahrádkáře i chovatele nejrůznějších zvířat. Velkou radost udělají knihy cestovatelské, které přibližují daleké neznámé krajiny. Jsou doplněny působivými fotografiemi s popisy míst a určitě neurazí ani ty, kteří jinak knihu příliš často neotevřou.
Oblíbené jsou třeba životopisy známých a slavných osobností, ale i knihy mapující významné historické události našich či zahraničních dějin.

Pro knihomoly
Sháníte-li knihu někomu, kdo si vyloženě rád počte, pak už zřejmě předem víte, který žánr je jeho oblíbený.
Dnes v knihkupectvích najdeme edice oblíbených knih s označením „Světový bestseller“, které jsou zárukou toho, že určitě nešlápnete vedle. Velmi oblíbené jsou nadále detektivní i historické romány, psychologické thrillery i sci-fi. Ženy si stále rády přečtou romantický příběh, a tak i v této oblasti v prodejně knih najdete dostatek regálů, ze kterých můžete vybírat.
Do popředí se také dostávají publikace, v nichž jsou běžným lidem srozumitelnou formou vysvětleny různé zákonitosti života. Tedy psychologické a motivační knihy, které pomáhají k osobnímu růstu nebo lékařské knihy, jež řeší zdravotní problémy. Oblibu si získávají i anglicky psané knihy, případně učebnice cizích jazyků.

Ne nadarmo se říká – „Jak si kdo ustele, tak si lehne“. V posteli strávíme až polovinu našeho života, takže je třeba si prostředí okolo sebe přizpůsobit k obrazu svému. Nejdůležitější je samozřejmě zvolit kvalitní postel, nicméně neméně důležitou věcí je také povlečení! Ale jak vybrat to správné, když je jich na trhu takové množství?

· Je vhodné se držet trendů?
Samozřejmě, že vzhled povlečení je velice důležitá výběrová složka, nicméně nikdy bychom neměli zapomínat na kvalitu. Nicméně, povlečení také nesmí v interiéru moc vynikat, jak barvou, tak designem by měla ladit s rámem postele. Zkuste s povlečením sladit i jiné doplňky, jako jsou například polštářky nebo přehoz. Každopádně – velké přehozy už vyšly z módy. Chcete se přece svým povlečením pochlubit, ne ho celé zakrýt!

· Jaký materiál?
Na trhu je spousta možných materiálů. Jaké si pořídit? Podívejte se na možnosti.
– Bavlna– je krásně měkká a perfektní pro zachycení vlhkosti, navíc hřeje a je pružná. Nicméně, jediná nevýhoda je, že se dost mačká, ale můžete ji prát až na 60 stupňů.
– Mikrovlákno– Povlečení z tohoto materiálu je z deseti procent doplněno viskózou. Skvěle saje vlhkost, je pevná a snadná na údržbu. V létě nás příjemně ochladí a v zimě drží teplo. Ne ale pro každého je tento materiál příjemný na dotek.
– Krep– jeho největší výhodou je, že se nemusí žehlit. Jedná se o kvalitní vlákno, které skvěle izoluje a saje. Je vytvořeno tepelnou úpravou bavlny.
– Len– má speciální povrchovou úpravu, která jej činí měkkým a přizpůsobivým. Čím častěji ho perete, tím více měkne. Je vhodné převážně pro alergiky, jelikož nepropouští prach a skvěle saje. Je známé svými chladivými efekty.

Nicméně, o každé povlečení se musíte patřičně starat – tudíž je třeba vždy číst cedulky a nedávat do pračky tolik prášku, na jaké množství jste zvyklí jako na oblečení. Určitě je lepší kupovat povlečení v kamenném obchodě, kde si ho můžete pořádně prohlédnout, než nákup na internetu, který Vás může hodně zklamat. Snad jsme Vás inspirovali a Vám se teď bude příjemně spát.